Alžběta Eli Axmann – MEDAILONEK LEKTORA

Nebudu vám lhát, tohle je pěkně zapeklitá situace. Obvykle jsem to já, kdo dělá s lektory rozhovory a pomáhá jim s medailonkem. A teď tu sedím, dívám se na seznam otázek a říkám si aj aj aj 😀 Tak já se jdu pokusit odpovědět si na ně sama 😀

 

Ahoj, vítám tě jako nového lektora do týmu Online hlídání. Budu moc ráda, když se nám představíš!

Alžběta Eli: Ahoj všem. Děkuji za přivítání mezi lektory. Já pro Online hlídání pracuji už delší dobu, ale nikdy jsem neměla úplně v plánu být vidět, moje práce je ta neviditelná v pozadí, věnuji se skupině, metodicky vedu lektory, kteří píší svoji první výzvu, píšu na web a na blog, pomáhám s projekty, s personalistikou organizace… Lektorem mě učinila tahle zvláštní doba až teď. Tak dlouho jsme si s Veronikou povídaly o tom, jestli můžeme udělat něco navíc pro rodiče, kteří jsou ve složité situaci kvůli lockdownům, ztrátě zaměstnání a příjmů atd. až bylo jasné, že Profesní výzva musí přijít. A protože je to moje srdcové a celoživotnÍ téma, bylo jasné, že tady metodicky povedu sama sebe 😀

 

Prozraď nám, jak se to stalo, že jsi právě lektorkou Profesní výzvy?

Alžběta Eli: Ještě na univerzitě jsem pracovala jako metodik pro práci s týmy a od roku 2007 jsem vlastně naplno v oblasti HR. Jako manažer jse měla na starosti poměrně velké týmy v obrovských firmách. Pro ty, kdo o HR nic nevědí – součástí takového HR týmu jsou lidé, kteří dělají nábor zaměstnanců, mzdové účetní a personalistky, specialisté na rozvoj a vzdělávání, specialisté na brand zaměstnavatele a firemní kulturu, specialisté na inovace a projekty, často spolupracujeme s právníky, experty na relokace zaměstnanců ze zahraničí, komunikujeme s úřady, firemními lékaři, finančními odděleními a mnoha a mnoha dalšími. Já měla to štěstí pracovat zejména pro firmy, které se měnily – začínaly, končily v jednom státě a stěhovaly se do jiného, sbíraly znalosti z několika lokalit a stěhovaly je do jednoho místa, někdy i končily úplně. A moje práce vždycky bylo všechno, co souviselo se zaměstnanci. Aby k nim firma byla fér, abychom jim nabídli co nejlepší podmínky, ale taky abychom včas věděli, kdo nepracuje jak má a hledali řešení. Vždycky jsem zastávala názor, že je dobré, abych si jako HR zkusila všechny profese, které ve firmě máme, takže jsem měla to štěstí, že jsem si mohla vyzkoušet opravdu desítky profesí. Umím na pokladně v supermarketu i řídit vysokozvdižný vozík, byla jsem na jednáních o restrukturalizaci firem i jsem absolvovala tréninky pro programátory, markeťáky a mnoho dalších. Řekla bych, že tohle všechno mě docela dobře připravilo na vedení Profesní výzvy.

Co jsi studovala?

Alžběta Eli: Ve vztahu k profesní výzvě zmíním Personální řízení jako specializaci na ZČU, ale nejvíc mi do života dala úplně jiná studijní zkušenost a to certifikace na Innovations Design z roku tuším 2016. Tohle vcelku krátké studium nejvíc změnilo to, kterak pracuju i učím, dělám projekty a jak pomáhám firmám růst.  

 

Jakou nejzajímavější práci nebo brigádu jsi v životě dělala?

Alžběta Eli: Moje úplně první brigáda byla průvodce na zámku. Tam jsem se naučila mluvit před lidmi, to mi dalo hodně. Pak jsem dlouho doučovala děti se speciálními potřebami, hlavně s ADHD a různými dys. Jinak asi ale žádná brigáda netrumfne projekt vybudování IT vývojového centra pro programátory mobilních aplikací. K největším srdcovkám patří třeba práce pro Centrum LOCIKA, které se věnuje rodinám zasaženým násilím. Nebo pro Stužák, spolek vysokoškolských studentů, kteří učí kritické myšlení, práci s informacemi a další témata na středních školách… Víte co? Vlastně bych mohla vyjmenovat úplně každou svoji práci, projekt nebo brigádu. Asi jsem nikdy nedělala něco, co by bylo vyloženě nudné nebo nepřínosné. Profesně mám obrovské štěstí na skvělé projekty a skvělé firmy. Pracovala jsem pro Tesco, Deliotte, Cemex, Google, Impact HUB, pomáhala jsem spoustě začínajících projektů i neziskovkám s úžasnými cíli. 

Fotky ze soutěže a konference London SuccessConnect (2017)

Co tě baví krom lektorování?

Alžběta Eli: Vidět výsledky svojí práce. Vidět, že moje pomoc měla smysl, že organizaci se daří líp, je efektivnější, zaměstnanci se líp orientují v tom, co po nich firma chce, jsou spokojenější… Mimo práci a profesi mě baví knihy a sport. A díky maličkému synovi jsem teď velký odborník na rozeznávání brouků a stavební techniky. Kdyby se to někomu hodilo, dejte vědět. 

Fotky z Liverpoolu, kde jsem dva týdny před svatbou běžela půlmaraton a budoucí muž maraton. A přidávám fotky kafe, graffitti a knihovny 😀

Kdyby ses ráno mohla probudit s nějakou superschopností, kterou by sis přála?

Alžběta Eli: Manipulace s časem. Takový ten náhrdelník, co měla Hermiona. Otočím a hodina navíc je tu. To by bylo skvělé. Většinu takhle získaných hodin bych prospala, ale nikomu to neříkejte, já jsem expert na efektivitu hlavně proto, že jsem od přírody strašnej spáč a lenoch.

 

Jaro, léto, podzim nebo zima?

Alžběta Eli: Cokoli, jen ne léto. Jak je víc než 25 stupňů, můj mozek se vaří a moje tempo výrazně zpomaluje… Mám ráda barvy podzimu i jara, hrozně ráda chodím venku ve svetru, zima se sněhem jako letos je taky skvělá, mám ráda déšť i bílé mráčky na nebi, ale k moři jen za trest nebo v době, kdy už tam nejezdí nikdo další 😀 

Fotky z Norska, třeba na té vpravo  nahoře mám na noze nálepku – vstupenku do všech budov galerie KODE v Bergenu – ty pak vidíte po celém městě odložené na sloupech, zastávkách… Galerie a knihovny navštěvuju při cestování stejně často jako Starbucks 😀

Hotel, penzion, chata, stan, pod širákem nebo si svoji dovolenou představuješ ještě nějak jinak?

Alžběta Eli: Moje nej dovolená byla v malém červeném domečku kousek od moře v Norsku, procházky, pláže, chladno na svetr, sluníčko, světlo celou noc, výborné ryby a mořské plody, usměvaví lidé, zajímavé akce a místa, atmosféra kterou bych mohla zažívat každý den… A jinak mám vysněnou dovolenou. Chtěla bych jet autem na sever do Polska, projet pobaltské státy, prohlídnout si galerie v Petrohradě,  pokračovat do Finska, Švédska, Norska, vidět polární záři a pak do Dánska a přes Německo domů. A nebo bych už zůstala navždycky v Norsku 😀 Ale to bych s učením norštiny musela pohnout o něco akčněji 😀

Fotky graffitti, které sbírám během cestování – tyhle jsou z Norska.

Máš nějaké životní motto nebo hodnotu, podle které žiješ?

Alžběta Eli: Moje motto zní: “Cítit se tak, jak to odpovídá vnějším podmínkám je normální, v žádném případě to ale není nutné.” Věřím absolutně v možnost osobní volby. Jiné přísloví to popisuje taky moc hezky: “Nejsi strom, pokud nejsi spokojený tam kde jsi, posuň se dál.” Myslím, že obojí se moc pěkně hodí i pro Profesní výzvu.

 

A poslední otázka: co chceš vzkázat rodičům, kteří uvažují, že přihlásí svoje potomky do tvojí výzvy nebo na tvoje lekce?

Alžběta Eli: O mých výzvách pro dospělé se říkají dvě věci: že jsou náročné a že ten pocit na konci stojí za to, protože Eli umí nakopnout. Tahle výzva bude jiná. Je primárně pro děti. V každém mailu budete mít tipy pro děti, které si jen tak hrají na to, čím by chtěly být i pro ty, které už reálně uvažují o tom, kam směřovat, a pro jejich rodiče. Děti si budou ve výzvě hrát a zkoušet, ale uvidíte, že objeví spoustu nového a všichni se budete bavit, protože zapojíme celou rodinu. Ať si vyberou jakkoli šílené a nereálné povolání snů, pomůžu jim ho zažít. A odnést si úplně nový pohled na to, jak snít o tom, čím budou, až budou velcí/velké.